"Příroda má nekonečnou schopnost regenerace a samoobnovy. Příroda živá zvládá obnovu za roky, desítky let, či staletí. Neživá je na tom mnohem hůř. Její obnova trvá tisíce, statisíce, miliony a stamiliony let. Pokud člověk neživou přírodu poškodí či dokonce zničí, nedočká se její obnovy."
(ZN, 05/2025)
"Struktura "skalní okno" je velmi vzácným geologickým (geomorfologickým) jevem proto, že vznikla ve svorech. Jde o jev zcela ojedinělý, který jinde v ašské přírodě nenajdeme! Podobný jev se nevyskytuje ani v okolí Ašska, dokonce ani v celém pohoří Smrčin či Krušných hor! ⁽⁷⁾ Pro zachování unikátního jevu (pro nás i pro další generace, pro přírodovědce a výzkumníky, pro zájemce o neživou přírodu, návštěvníky Ašska i "ferrat") je nutné jej maximálně chránit."
(ZN, 11/2024)

AŠSKÁ KRAJINA A JEJÍ RELIÉF

Na formování krajiny Ašska a jejího reliéfu, tak jak jej známe a můžeme pozorovat dnes, má velký vliv mnoho faktorů (včetně člověka) ⁽³⁾. Dnešní podoba krajiny je výsledkem dlouhého vývoje, který byl a je podmíněn působením endogenních a exogenních sil, jež shrnujeme pod pojem „geomorfologické procesy“ ⁽³⁾. Ty formují ašskou krajinu již tisíce a milióny let. Jejich jedinečnými hmotnými svědky jsou skalní výchozy, jež na Ašsku vystupují na povrch a kterých není mnoho (!). Některé jsou významnými geotopy („geosites“ / „geomorphosites“) ⁽⁴⁾ geomorfologických a geologických procesů ⁽⁵⁾, zachycujících vývoj Ašska a tvořících jedinečné dědictví ašské přírody. Bohužel záměrnou či nevědomou činností člověka (tzv. antropogenními vlivy ⁽⁸⁾) dochází k jejímu nevratnému poškozování.

POJEM "DESTRUKCE GEOMORFOLOGICKÉ STRUKTURY"

K destrukci geomorfologických struktur (jevů) ⁽⁶⁾ na lezeckých terénech typu "ferrata" dochází přirozeně, působením vnějších geologických sil, biotou a gravitací. Mezi vnější geologické síly (tzv. exogenní) počítáme působení vody, mrazu (zejména tzv. regelační procesy), větru a působení fyzikálně - chemických dějů. Tyto síly jsou poháněny sluneční energií + gravitací, obecně působí na zemském povrchu a tvarují ho (= jsou klíčové pro formování reliéfu a půd); z hlediska procesů  viditelných na terénu zahrnují zvětrávání, erozi, transport a hromadění materiálu. 

Dodatečnou "geologickou silou" antropogenního rázu je činnost lezce, který se po trasách ferrat pohybuje na předem - jisticími prvky - vymezené trase. Při kontaktu obutí lezce s povrchem skály dochází k různé destrukci - porušování povrchu skály (podle hmotnosti lezce, použité obuvi a častosti kontaktu na stejném místě). Dochází k otěru povrchu struktury, "ošlapu" a k jejímu namáhání tlakem a rázy.

Lze předpokládat, že destrukce je přímo úměrná okamžitému celkovému zatížení v místě kontaktu, na jeho frekvenci (častosti - opakování na stejném místě) a odolnosti "materiálu" konkrétního místa skály ⁽²⁾. Totiž, hornina tvořící skálu není v trasách lezeckých tras homogenní, není stejně odolná, stejného minerálního složení, ve stejném stupni přirozeného porušení povrchu (zvětralá) ani shodně porušena tektonikou.

Lze tedy předběžně konstatovat, že:
- dodatečně působící síly antropogenního původu představují zcela nové a neobvyklé zatížení povrchu skály (geologických struktur a jevů),
- činnostmi antropogenního rázu je působení přirozených (vnějších) geologických sil urychlováno až 1000krát,
- činnostmi antropogenního rázu je umožněno působení přirozených (vnějších) geologických sil ve větším rozsahu,
- v důsledku antropogenních sil dochází k destrukci povrchu skály (geologických struktur a jevů) do větších hloubek a místně i jinými mechanismy, než původně,
- v důsledku antropogenních sil dochází k ovlivnění povrchu skály (geologických struktur a jevů) častěji, než původně,
- díky výše uvedenému může dojít k poškození ak destrukci geomorfologických struktur a jevů za kratší čas, než by bylo obvyklé (tj. bez antropogenního vlivu).

SLEDOVÁNÍ ZMĚN V ČASE, METODIKA

V současné době neexistuje obecná metodika hodnocení a sledování destrukce geomorfologických struktur vlivem antropogenní činnosti člověka. V rozvoji jsou metodiky hodnocení. Uvádím zde podrobnou dokumentaci probíhající destrukce na vybraných geomorfologických / geologických jevech ("skalní okno", "vrása", "vícenásobná vrása", "struktura čokoládové tabulky") v čase. Změny lze průběžně hodnotit především vizuálně - porovnáváním snímků pořizovaných v pravidelné periodě, stejnou technologii a ze stejného místa (fotogrammetrie). Poznatky o míře destrukce a její rychlosti lze vyhodnotit až za delší časové období (rok, roky?). Metodika podobného sledování mi není v čase jeho zahájení známa, za vhodné vodítko považuji "postupy a metodické pomůcky k provádění registrace VKP (ex actu)". Periodu pořizování snímků stanovuji - 1 měsíc. Za rok by tedy mělo být k dispozici 12 snímků v (relativně) pravidelných intervalech. Sněhem a ledem zakryté jevy v zimních měsících nebudou čištěny. Pro zkoumání tak zřejmě bude k dispozici více jak 6 a méně než 12 bezproblémově porovnatelných snímků za rok. V přípravě je 3D skenování struktur (fotogrammetrie). A hodnocení jevů + lokality vznikající metodikou "Geomorphosites" ⁽¹⁾, používanou a relativně dobře propracovanou v zahraničí.
Důležitou informací bude počet návštěvníků - lezců, kteří skálu zdolávali (volně přístupný deník na místě, jednoduchá registrace ne webu, počet půjčeného lezeckého vybavení provozovatelem - pokud bude dostupné).

Poznámka k registraci - registrace na tomto webu slouží k výše uvedenému účelu, tj. ke stanovení počtu lezců, není povinná. Při registraci stačí zadat jméno, telefon, e-mail a město odkud jste. Další údaje nejsou třeba. Pokud se registrujete budete zhruba za rok seznámeni se situací na místě a výsledcích sledování.

Cílem dlouhodobého sledování je získání relevantních (a dále zpracovatelných) dat, použitelných pro hodnocení destrukce geologických/geomorfologických jevů a pro další zpracování (např. 3D modelování, statistické vyhodnocení, predikce vývoje destrukcí aj.).

SLEDOVANÉ (NEJVÝZNAMNĚJŠÍ) STRUKTURY

A. "SKALNÍ OKNO"

... "historické foto" - neporušené "skalní okno"... (foto ZN, 2019)



... geomorfologická morfoskulptura "skalní okno" je již po prvním měsíci provozu ferrat nevratně poškozena ošlapáním, otěrem a otlučením botami lezců (viz světlé části horniny); struktuře, jež se relativně jeví jako "stabilní" hrozí statické poškození v důsledku častého a opakovaného namáhání (opakované jednotkové i vícenásobné zatížení rázy vznikající (zejména) "skluzy" lezců do struktury; struktura je křehká, přirozeně porušená přírodními procesy a jakýmkoliv vnějším zatážením může dojít k totální destrukci - nevratnému poškození; přeložená trasa je v místě "skalního okna" nevhodně vedená (foto ZN, 10. 5. 2025, stav po prvním měsíci provozu ferrat)...

obrázek v přípravě - původní vedení trasy kolem skalního okna

obrázek v přípravě - 1. přeložení trasy (nevhodné) a jeho důsledky

obrázek v přípravě - návrh vedení, resp. přerušení trasy v imkriminovaném místě skalního okna

obrázek v přípravě - návrh přeložení trasy (= vznik dvou variant lezení kolem skalního okna - těžší a lehké)

poznámka:
- původní vedení lezecké trasy (lana) nad skalním oknem vybízelo každého lezce aby do struktury stoupal,
- první přeložení trasy nezamezilo stavu, tj. řada lezců (ad a) níže) do struktury vstoupila, všichni lezci (ad b) níže) do struktury lezli a zdržovali se v ní,
- návrh na zrušení části lezecké trasy nad skalním oknem vychází z téměř ročního pozorování chování lezců při lezení (na původní trase i po 1. přeložení),
- poškozování skalního okna bylo podrobně zdokumentováno (fotografie, videa), a prokazatelně dochází k nevratnému poškozování struktury,
- lezce lze rozdělit do dvou kategorií:
a) lezci znalí a trénovaní (mají zkušenosti a především sílu v pažích), kteří byli schopni trasu (s různými potížemi, podle vybavení) lézt,
b) lezci "sváteční", bez zkušeností a tréninku, a především (!) bez nutné síly v pažích, kteří nebyli schopni trasu absolvovat,
- lezci kategorie ad a) stoupali do struktury skalního okna pokud ji nezaregistrovali, po upozornění ji dokázali "oblézt" vrchem, menšina lrzců strukturu ignorovala,
- lezci kategorie ad b) stoupali a poškozovali skalní okno vždy a opakovaně - v inkriminovaném místě se spouštěli do visu v sedáku, odpočívali v okně apod.,
- zrušení části lezecké trasy zcela vyloučí aby lezec skalní okno atakoval a nebude docházet k nevratnému poškozování,
- zrušením části lezecké trasy se stávající trasa stane obtížnější - lezec bud překonávat trasu novým způsobem - horem (viz znázorněná varianta přeložení 2),
- pro lezce bez síly a zkušeností je určena druhá trasa - spodem, která je lezecky jednodušší a bezpečnější (viz znázorněná varianta přeložení 2)...

B. "VRÁSA"

... geologická struktura - "vrása" je opakovaně namáhána ošlapem (otlukem) botami lezců, čímž může docházet k rychlejší destrukci v přirozeně porušených místech s mikrotrhlinami...

C. "VRÁSY - NAD SEBOU"

... geologická struktura - "vrásy - nad sebou" není pravidelně ošlapávána, lezec není lanovou trasou nucen ji překonávat a lezou po ní pouze neukáznění lezci; struktura je dostatečně kompetetní a nehrozí jí bezprostřední nebezpečí destrukce...

D. "STRUKTURA ČOKOLÁDOVÉ TABULKY"

... geologická struktura - "čokoládová tabulka" je nepravidelně a opakovaně namáhána ošlapem (otlukem) a otěrem botami lezců, (pokud se lezec striktně nedrží lany vytýčené trasy), čímž může docházet k rychlejší destrukci v přirozeně porušených místech s mikrotrhlinami; ačkoli je struktura středního rozměru a nemá plošně velký rozsah, hrozí u ní i nevratné poškození jednorázovým neúměrným zatížením tlakem; je relativně odolnější vůči nárazům než ostatní subtutilnější struktury; její přirozené porušení přírodními erozními procesy může být lezcem prohlubováno, mohou vznikat další mikrotrhliny, dojít k celkovému poskození a k nevratné destrukci...

E. "POLYFÁZOVÉ (NESTEJNOSMĚRNÉ) OHLAZOVÉ RÝHOVÁNÍ"

... strukturní jev - "polyfázové nesouhlasné lineace / ohlazové rýhování" je nepravidelně a opakovaně namáhán ošlapem (otlukem) a otěrem botami lezců (pokud se lezec nedrží lany vytýčené trasy), struktura je malého rozměru a není odolná vůči nárazům ani jednotkovému či opakovanému (resp. jakémukoliv) zatížení (!)...

F. "DOVRCHNÍ KONKÁVNÍ (VYDUTÁ) EROZNÍ STRUKTURA"

... "historické foto" - konkávní (vydutá) struktura s neporušeným okolím... (foto ZN, 2019)



... konkávní (vydutá) struktura po instalaci lezeckých tras (po 1. přeložení - viditelná je odříznutá původní kotva)...

LEGENDA / POZNÁMKY A ODKAZY

⁽¹⁾ metodiky hodnocení - "Geomorphosites"
"Pojem tzv. Geomorphosites poprvé uvedl Panizza (2001). S pomocí IAG (International Associtation of Geomorphologist) tedy Mezinárodní asociací geomorfologů vzniklo v roce 2001 na 5. Mezinárodní konferenci v Tokiu seskupení odborníků „Geomorphosites“. Tato skupina se zabývá rozvojem metodik hodnocení, zdůrazňuje interdisciplinaritu výzkumu (spolupráce s biology, historiky, odborníky z oblasti turismu...), klade důraz na vzdělání (např. kurzy týkající se geomorphosites na univerzitách atd.) a v poslední době zkoumá i integraci problematiky geomorphosites s managementem životního prostředí."
"Koncepce geomoprhosites je v součastnosti nejvíce podporována především v zemích jižní a západní Evropy. Obsahuje metodu inventarizace a identifikace a také jejich hodnocení jednotlivých geomorfologických lokalit a následnou syntézu zkoumajících dat. Všeobecně je pojem geomorphosites vymezený jako geologicky významná lokalita. Ve smyslu hodnocení se může jednat jak o celé lokality, tak o jednotlivé geologické nebo geomorfologické prvky, kterou jsou pochopeny jako hodnotné z hlediska přírodovědného, historického, kulturního apod. V širší definici můžeme vymezit geomorphosites jako typ geosite („geoplocha“, které jsou definovány jako část geosféry, která reprezentuje a má specifický význam pro pochopení historie Země). Tyto lokality jsou prostorově vymezené a můžeme je rovnou odlišit od zbytku okolí z hlediska vědeckého. Dílčí plochy můžeme odlišovat na základě různého vědeckého potenciálu – strukturální, paleontologické, hydrologické, sedimentologické a geomorfologické neboli právě geomorphosites. Tento pojem můžeme definovat dvěma způsoby, a to na základě omezující (restriktivní) definice, která nám říká, že geomorphosites jsou lokality, které vedou svou hodnotou ke znalostem o historii Země. Druhá definice za geomorphosites považuje všechny typy reliéfu, ke kterému můžeme určitou hodnotu připsat, a který zároveň nabyl určitou hodnotu díky tomu, jak byl využíván člověkem. K tomu došlo většinou po rozvoji geoturismu, kdy pouze vědecký přístup byl zjevně nedostačující a hodnocení se tak rozšířilo a stalo v určitých ohledech komplexnější.(Panniza 2001, Panizza, Reynard 2005, Peštová 215)."
(Kolčavová, 2016)
⁽²⁾ jeho kompetence v odolnosti (vůči působení vnějších vlivů)
⁽³⁾ geomorfologické procesy - xxx ... (poznámka člověk nebyl, před svým vznikem jejich součástí, dnes je člověk "antropogenní geologickou silou", například na planetě Zemi, za jediný rok, přemístí více materiálu, než všechny řeky světa
⁽⁴⁾ geotopy - „geosites“ / „geomorphosites“ - xxx
⁽⁵⁾ geomorfologické a geologické procesy - xxx
⁽⁶⁾ geomorfologické struktury (jevy) = "podkategorie" struktur (a jevů) geologických (pozn. geomorfologické struktury středních a malých forem, jevy z oblasti strukturní geologie)
⁽⁷⁾ ústní sdělení RNDr. Petra Rojíka, PhD. (dle znalostí v 10/2025)
⁽⁸⁾ antropogenní činnost člověka / antropogenní vlivy / antropogenní geologie / geologická antropogeneze:
"Aktivity člověka se staly jedním z nejvýznamnějších geologických činitelů a v dnešní době všestranně ovlivňují příští vývoj Země. Geologická antropogeneze se tak stává jedním z nejdůležitějších aspektů geologických věd." (zdroj: Doc. RNDr. Jiří Matyášek, CSc., Prof. RNDr. Miloš Suk, DrSc., ANTROPOGENEZE V GEOLOGII, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologických věd, dostupné on-line)
Lze říci, že všechny procesy na Zemi, týkající se přímo naší planety, lze rozdělit na "geogenní" a "antropogenní":
geogenní procesy nejsou v moci člověka a ačkoliv je může (pozitivně i negativně) ovlivňovat, jsou to pořád zákonité procesy neživé přírody na člověku nezávislé,
antropogenní procesy jsou všechny činnosti člověka, kterými člověk neživou přírodu, klima a procesy geogenní ovlivňuje a mění (antropogenní procesy neexistovaly, pokud neexistoval člověk),
s ohledem na antropogenní procesy vyčleňujeme v nejmladší historii Země, tzv. "antropocén"
(podrobněji viz článek "Antropogenní tvary v ašském terénu, antropocén" a v zajímavé přednášce RNDr. Václava Cílka, CSc. "Antropocén - doba, kdy se člověk stal geologickým činitelem"),
"Zdá se tedy, že antropocén skutečně existuje, ale jak jej geologicky, tedy v příslušné vrstvě definovat? Holocén je dnes určen na základě zvýšení koncentrace deuteria ve vrstvičce z grónského ledovce o stáří 11 650 let v hloubce skoro 1,5 km. Tehdy se rozeběhl systém oceánských proudů, který vedl k oteplení planety. Zatím byly navrženy tyto "jasně definované" hranice antropocénu:
1. Rok 5020 před dneškem, kdy se náhle zvýšila koncentrace metanu v globální atmosféře pravděpodobně následkem pěstování rýže.
2. Rok 1610, kdy došlo ke snížení obsahu CO2 v atmosféře o 7–10 ppm. Pokles je pravděpodobně způsoben sopečnými výbuchy, které v letech 1550–1650 vedly k mírnému ochlazení severní polokoule a depopulaci Jižní Ameriky následkem epidemií zavlečených či mutovaných z evropského prostředí.
3. Přibližně rok 1800, kdy po vylepšení parního stroje začíná růst spotřeba paliv, dochází k růstu měst a zvyšování populace (částečně zastavené napoleonskými válkami).
4. Rok 1964 indikovaný radioizotopy uvolněnými z pokusných výbuchů jaderných bomb v atmosféře a letokruhem se zvýšeným obsahem 14C ze smrku z polské lokality nedaleko Krakova.
Diskuse o počátku antropocénu asi nebudou ještě dlouho uzavřeny. Osobně bych se přikláněl k původní Crutzenově definici založené na rozšíření inovovaného parního stroje kolem roku 1800, ale jiní badatelé dávají přednost novějšímu datu zhruba mezi rokem 1945 a 1964, které odpovídá počátku „velkého zrychlení“."
(zdroj citace: https://frontiers-of-solitude.org/blog/409)

poznámka: text je průběžně doplňován, máte-li nějaké své poznatky, jež zde stojí za uveřejnění, napište