... je hluboké spojení člověka s "velmi živou" neživou přírodou - hmatatelným základem krajinné sféry... ⁽³⁾

Praktická (akční) definice

"Iši-joku" je moderní způsob vnímání přírody, inspirovaný "šinrin-joku" (japonskou lesní terapií). Jedná se o objevování neživé přírody a její propojování s flórou a faunou, při aktivním zapojením všech smyslů. "Iši-joku" (v geologii) zahrnuje zábavné vzdělávání o neživé přírodě – od geologických příběhů po skryté vrstvy krajiny – formou geovycházek, geoworkshopů nebo třeba jen cíleným sběrem kamenů s výkladem. Je to cesta nejen k uzemnění = hlubšímu spojení se Zemí a k aktivnímu objevování neživé přírody, ale zároveň i cesta k poznání přírody jako celku a k získání lepšího vhledu do přírodních dějů. Iši-joku je i o odpoutání, meditacích a regeneraci duše. Je to cesta k pochopení bytostného sepětí člověka s celou přírodou. Je to hmatatelná kotva v přítomnosti, zakotvení každého jedince v celé krajinné sféře.

Ponořte se do „terapie koupání v kamenech“ = prozkoumejte skály, dotýkejte se hornin, naslouchejte krajině a praktikujte mindfulness pro regeneraci těla i mysli!

"Iši-joku" a mindfulness

Mindfulness v "iši-joku" je o vědomém prožívání přítomného okamžiku v interakci s přírodou, zejména s její neživou složkou (kameny, skalami, geologickými jevy, vodou, půdou). Na rozdíl od obecného mindfulness, které se často zaměřuje především na vnitřní procesy (např. dech, myšlenky, pocity, tělo) a "šinrin-joku", které hledá interakce s přírodou živou (biotou, hlavně flórou), se "iši-joku" zaměřuje na vnější prostředí "neživé", jež na člověka působí trvale, mnohdy skrytě, a přesto intenzivně společně s ostatními složkami krajinné sféry. Mindfulness v "iši-joku" propojuje "vnitřní svět člověka" s "vnějším světem", jež je konkrétní, hmatatelný a relativně neměnný (představovaný neživou přírodou v kontextu její geodiverzity, jako součásti krajinné sféry a dědictví neživé přírody ⁽¹⁾).

Techniky mindfulness v "iši-joku" slouží k:
- prohloubení smyslového vnímání (pomáhají plně vnímat různotvarost a texturu kamenů, zvuky a projevy vody i krajiny jako celku)
- uzemnění a uklidnění mysli (kontakt s relativně stálými a pevnými prvky přírody (např. skálami, povrchy kamenů, vodou) podporuje pocit stability a přítomnosti
- propojení s přírodou (vytváří hlubší porozumění a respekt k Zemi, včetně její historie uložené v horninách)
- regeneraci (uvolňuje stres a napětí prostřednictvím záměrného prožitku částí i celku přírody a zejména její části neživé)

Filozofický náhled

"Iši-joku" je hluboké (niterní) spojení člověka s neživou přírodou, přičemž akceptuje přírodu živou v celé její šíři. Doslova "spojuje přírodu živou s neživou". "Iši-joku" lze volně nazvat "terapií koupáním v kamenech“, meditativní cestou, při níž se prostřednictvím všech smyslů a technik mindfulness ponořujeme do geologie a souvislostí. "Iši-joku" odkrývá horniny jako paměť Země, vodu jako věčného sochaře a krajinu jako nekončící příběh. "Iši-joku" nabízí uzemnění, regeneraci těla i mysli a vhled do niterného propojení člověka se světem. Zkoumáním neživé přírody skrze zábavné vzdělávání (edutainment) učí vnímat všechny vrstvy krajiny, jejich vzájemné propojení a tím nacházet harmonii v sobě i v universu zároveň.

"IŠI-JOKU" A ČAJ

„Být v tichu s kameny a šálkem čaje v ruce, znamená otevřít se hlubokému vnitřnímu klidu, jež není oddělen od běžného života. Je to stav, kdy se každý váš nádech a výdech, každý dotek s kamenem a chutí čaje stává meditativní zkušeností. Kámen představuje stabilitu a ukotvení, čaj přináší jemnost a plynutí. Společně vytvářejí prostor, kde lze vnímat propojení s univerzem i se sebou samým, kde se věčnost a pomíjivost protínají v jediném neopakovatelném okamžiku.“ ⁽⁴⁾

LEGENDA / POZNÁMKY A ODKAZY

⁽¹⁾ krajinná sféra, ať už ji osobně vnímáme jakkoliv, je "přírodní" svět kolem nás, jehož "abiotická část" (kterou považujeme za neživou - dle mého názoru jen díky tomu, že její extrémně pomalý život neumíme vnímat, měřit a definovat...) tvoří základ pro veškerý život; nesmíme totiž zapomenout, že neživá příroda (jako nejspodnější vrstva krajinné sféry) je prazákladem pro další vrstvu - biotu ⁽²⁾ ; rozmanitost přírody neživé - "geodiverzita" tak přímo ovlivňuje pestrost přírody živé - "biodiverzitu"... (více o krajinné sféře a souvislostech) a navíc, "geodiverzita" je významným "dědictvím neživé přírody", kterou je nutno chránit a o kterou se (ačkoliv to zákony nařizují) příliš nestaráme (!),
⁽²⁾ biota = soubor všech prvků flóry i fauny v daném období nebo prostředí / oblasti, kam člověk - z biologického hlediska - patří, ačkoliv se vědecky od zvířat odděluje jako druh Homo sapiens :-(... a za zvíře se (dle mého názoru) chybně nepovažuje (!)
⁽³⁾ zde ve smyslu její nejspodnější části, které se můžeme dotýkat
(poznámka: "Horní hranici krajinné sféry tvoří tzv. ozonosféra v dolní části stratosféry (25-35 km nad zemským povrchem). Dolní hranicí krajinné sféry může být Mohorovičićova plocha diskontinuity (35 km pod zemským povrchem), která ohraničuje hloubku, pod kterou není prozkoumaná Země. Jiní vědci označují za spodní hranicí hloubku 5 km. Největší koncentrace geografických prvků se nalézá v georeliéfu.", zdroj: wikipedia.org)
(poznámka, ZN: nejhlubší vrt na Zemi je na poloostrově Kola (bývalý SSSR), který dosáhl hloubky 12261 m (možná, že hlubší je tzv. vrt "Sachalin" - 12376 m - kooperace USA/Japonsko/Rusko/Indie), nejbližším nejhlubším vrtem je vrt KTB v Bavorsku)
⁽⁴⁾ moderní čajový rituál "propojení kamenů a čaje" vycházející z „iši-joku“ (doslova z „koupání v kamenech“) a inspirován známým japonským systémem „šinrin-joku“ - vědomou interakcí člověka s živou přírodou (více viz článek "Čaj a kámen - rituál věčnosti a pomíjivosti"...

ke čtení doporučuji články:
Následujte mě!
Magická "7"
Motivace budoucími pocity aneb "MBP"
Flow